Listopad 2010

Aronsův příběh II. - kapitola 1 - Nový začátek

2. listopadu 2010 v 19:53 | Mrs.Tygris-Majtelka blogu |  Komixy
Kapitola 1 : Nový začátek
Byl jasný, slunný den a ve stínech stromů se ozývalo pravidelné oddechovaní páru lvů. Lvice se lvem kteří tam spokojeně odpočívaly vyrušovalo jen občasné za mňoukání jejich týdenního potomka,mladého a silného lvíčka. Spaly u malého jezírka na okraji velké Lví říše, které vládl moudrý, ale mladý lev Simba se svojí partnerkou Nalou. Uběhli více jak dva měsíce od děsivých událostí na Lví skále, více jak dva měsíce byl ve Lví říši pokoj a mír narušován jen občasnými útoky hyen.
Lev ležící pod stromem byl starší a zkušenější něž vládnoucí Simba. Měl mohutnou hřívu černé ebenové barvi, srst se mu leskla oranžově - béžovým odstínem žluté, silné tělo hrálo svaly, a na tlapách měl tvrdé ostré drápy, schopné roztrhat každou kořist velikosti nosorožce. Lvice ležíce po boku svého partnera byla menšího vzrůstu,světlejší barvy srsti,ale byla ne měně silná a zkušená. Jako právě narozené koťátko, spinkalo malé lvíče,schoulené u své maminky na bříšku. Se svými hnědými proužky na světlých tlapkách jemně mroukalo.
Klid lví rodinky vyrušila rychle se přibližující šelma, zdálky nebyla poznat,ale když přiběhla blíže bylo jasně rozeznat že se jedná o leoparda obláčkového, samici, s rychlím během a silným tělem. Leopardice byla již u rodinky a jemně nosem strčila do ležícího lva.
" Aronsi, prosím prober se." Tiše povídá tak aby nerušila malé pokojně spíci lvíče.
" Dawo, co potřebuješ ?"
" Omlouvám se Aronsi, ale tvůj brat Simba mě za tebou posílá." povídá pokorně Dawa.
" A co pak si náš král přeje ?" táže se s ironickým nádechem straší lev.
" Mám tě pozvat na uvítání svého prvního potomka. Tak za čtyři týdny tato slavnost proběhne, ale Simba si přeje aby jste, i s Tigi a vaším potomkem, podívá se něžně po ležící dvojici matky s lvíčetem, "přišli co nejdříve. Chtějí vám představit i ostatní narozená lvíčata a s něčím pomoct."
" Vrr, a to nejpodstatnější samozřejmě až na konec. A co pak si pán král sám neporadí? No dobře, Dawo, mi se tam tedy objevíme." reaguje pobaveně Arons.
    Dawa se souhlasně pokývá hlavou a otočí se k odchodu. Arons se chvíli dívá na rychle se vzdalující přítelkyní a pak pokládá hlavu zpět na své velké tlapy, usíná. Když se potom vzbudí, je již večer a jeho partnerka Tigi tiše sedí u vody a pozoruje hvězdy, jejich malí syn spinká již v jeskyňce,ležící hned vedle stromu kde Arons spal. Arons se protáhne a jde za svou vyvolenou. Je krásná v tom měsíčním svitu, pomyslí si Arons.
    "Tunu,.." potichu povídá Tigi, když vycítí, že se Arons přibližuje.
"Cože?" podívá se na Tigi překvapeně její partner.
"Tunu, náš syn se bude jmenovat Tunu, tak jak moje rodina říkala vznešeným králů." Opakovala tiše Tigi.
"Dobře miláčku jak si přeješ, je to tvoje rozhodnutí."povídá pokorně Arons a také stáčí hlavu ke hvězdám.Tigi otočí hlavu a podívá se na svého milého svým velmi moudrým a upřímným pohledem a pak opět podívá na hvězdy . Noc byla teplá, jasná, měsíc jasně zářil v úplňku a ve vzduchu byl cítit mír a dobro, které vládlo všude kolem.Tomu však měl být brzy konec, ale nepřebíhejme událostem.
    Hned ráno se tedy pár i se svým potomkem vypravily na velkou Lví skálu. Byl to kamenný monument zdejší krajiny, byl krásný ale zároveň hrůzostrašný, jeho výška jak šířka byla veliká, celí komplex Lví skály byl rozsáhlých rozměrů a obsahoval velké množství jeskyní ve kterých žili lvi a jiné šelmy v míře snášenlivosti po boku. Jejich spojujícím bodem byl král, lví král, který sídlil v největší a nejvyšší jeskyni celého pohoří. Samotná skála pak zdálky připomínala obrovský trůn na kterém král vládl.
    Cesta lvům s malým lvíčetem trvala celé dopoledne, když pak později zastavily u napajedla velmi blízkého Lví skále potkaly staré Aronsovi přátelé Timona a Pumbu, zdrželi se o pár hodin než dorazily večer na Lví skálu. Arons byl rozhodnut, že svého syna vychová s láskou ale pevně a naučí ho všemu co umí sám. Chtěl aby jeho potomci uměli nejen dokonale lovit ,ale aby si v dobách nedostatku našli potravu i z jiných zdrojů v podobě hmyzu stejně jako on sám. A tak malého lvíčka pár hodin přikrmovaly brouky a hráli si sním u napajedla, Timon i Pumba byli radostí bez sebe nad Aronsovím rozhodnutím učit malého jejich "řemeslu" a tak se činily a ukazovali Tunuovy co a jak, který a to nechápal, protože byl ještě malý, to však naštěstí Aronsovi přátelé nepoznaly. Když je Arons i s rodinou opouštěli a pokračovaly v cestě, oba už vesele pochrupovaly s plnými břichy.
    Na Lví skále mezitím Dawa a její přátelé, carachal Caro a gepard Kagato, dělali pravidelnou obchůzku a kontrolu bezpečnosti, o kterou měla Dawa pečovat a udržovat ji. Caro byl nejmenší ze této skupiny, byl hnitější něž oba jeho kolegové dohromady a byl mistr ve skrývání, učil tedy mláďata většiny šelem lovit. Caro právě díky své hbitosti a velikosti kontroloval každou skulinku a skrýš ve skále jestli se tam neskrývá nějaké nebezpečí nebo nějaké zatoulané mládě. Zrovna vylezl a dokontroloval takovou malou jeskyňku, na vyvýšeném místě na sluníčku,kde se velmi často schovávala veškerá lvíčata…
"Ach bože, Nuko to mi snad děláš naschvál, kolikrát ti to mám ještě říkat? Když začínáme s obhlídkou tak mají jít všechna lvíčata spát, proč nejsi se svou mámou ? Tohle je už po páté co tě odsud vynáším, já si takhle s tebe brzo vykloubím pant nejsi zrovna pro chudáka strarýho carachala lechkej," rozčiloval se Caro na malého Nuku, kterého právě vynášel ze skrýše v zubech. Položil malého lvíčka na zem před jeskyní a chtěl pokračovat v nadávaní, když ho Nuko rázně přerušil: "A támhle to lvíče spát nemusí? Když nemusí on tak já taky ne," otočil hlavu a pokýval směrem k Aronsovi a jeho rodině, kteří se rychle blížily.
228


    Caro ses rychle povíval směrem který Nuko naznačil, " To je Arons i s rodinou." pronesl šokovaně a velmi potichu, že ho skoro nebylo slyšet.
"Kdo že je to ?" začalo se zvědavě vyptávat malé do šeda zbarvené lvíče jménem Nuko.
" Nuko! Běž domů !" ukončil nesmlouvavě Caro otázky lvíčka, který se musel vrátit domů.
Caro pohotově seskočil ze skály a obratnými skoky začal "šplhat" dolů na louku, naproti blížící se rodině. Caro v duchu přemýšlel proč se Arons vrátil. Vůbec netušil, že to byl král Simba, kdo ho zavolal. Nestačil ještě dokončit myšlenku když ho Arons radostně pozdravil.
" Ahoj, Caro, pozdravil z vesela Arons, dlouho jsme se neviděly, vidím, že můj drahý bratříček pověřil zajímavým úkolem. Kdopak nám tu proklouzl pod kvalitním dohledem mého přítele, maličký ? otočí se laskavě Arons na Nuka, který se nenápadně připlížil za Carem.
Nuko se tvářil zaraženě, protože se mu nelíbilo jak si ho hned cizí lev všiml a tvářil se jako někdo velice důležitý přesto laskavě.
" Nuko co jsem ,… !"
" Caro, nech ho! Hm, Nuko , jsi velmi šikovný, ale pro příště se musíš dívat pod tlapky. Viděl jsem kutálet se kamínek z trávy.     Tak a teť už je opravdu čas jít spát, co ty na to? Můj syn se taky po dlouhé cestě potřebuje vyspat, pokynul Arons se souhlasným vrněním k Tunuovy a Tigi , odvedeš nás tam ?" pohlédl zpět významně na Nuka.
" Nechci být nezdvořilý, ale kdo jste?" vrčí podezřívavě mládě.
" Jé promiň já se nepředstavil, jsem Arons, to je má partnerka Tigi a náš prvorozený syn Tunu. Zvláštní moc zvláštní jak moc se podobáš jednu lvu …"
"Kterému?" ptá se drze Nuko.
" Maličký, toho ty nemůžeš znát, zemřel dřív něž jsi se narodil a …
" Kdo?!"
" Mládě, až trochu moc pánovitosti na tak malého, zavrčel Arons káravě , ale tak dobře, jmenoval se Scar a…
" Aronsi, Nuko je Scarův syn…" vkládá se do hovoru Caro.
" Vážně, velmi zajímavé. Nuko prosím veď nás prosím." Povídá Arons nespouštěje oči z Nuka.
Nuko byl naprosto šokován přátelským tónem cizího lva, nikdy předtím ještě nezažil že by se nějaký lev tak choval při zmínce že je Scarovým synem, strnule se otočil a omámeně vedl cizího lva a jeho rodinu ke Lví skále.
    Caro ,šokován skoro stejně jako Nuko, jen z jiného důvodu, celou cestu neřekl již ani slovo a šel poslušně za svým přítelem a pro něj králem. Po krátké cestě přišli k malinké jeskyňce na samém konci Skály, do míst kde žil sám Scar nebyl od jeho smrti obydlen.Nuko se před vchodem otočil a tázavě pohlédl na Aronse pohlédl, byl zvědavý co řekne na nejhorší "byt" v okolí. Arons tušil od mladého lvíčka nějakou zákeřnost, měl to v krvi, ovšem věděl že to se dá částečně ostranit, při dobré výchově, proto neřekl ani slovo a prošel kolem přímo do jeskyně
" Děkuji ti, mladíku, smím li tě poprosit přijď zítra odpoledne za mnou, chtěl bych se ti odvěčit za laskavost." Povídá Arons vyrovnaně a nesmlouvavě.
" Ano pane."
" Aronsi, musím odvést tady toho uličníka rovnou domů, uvidíme se zítra, pěkně se vyspi a omlouvám za něj." pohlédl Caro omluvně po jeskyni .
" Nic se nestalo příteli, je to jen vyděšené mládě se špatnou výchovou, která se musí napravit." odpovídá vyrovnaně Arons. " Dobrou noc i tobě."